Usmívejte se

Usmívejte se

Úsměv je typická grimasa, provázející radostné vnitřní rozpoložení člověka. Úsměvem reagujeme na vtip, radostnou novinu, ale i na pomoc nebo pozdrav. Specifický úsměv může vyjadřovat také např. ironii nebo výsměch.
Při úsměvu člověk pozvedne ústní koutky směrem vzhůru a poodhalí zuby. Při smíchu se na rozdíl od úsměvu zapojí také bránice, jde o hlasitý projev.
Někteří psychologové se pokoušejí rozlišovat úsměv na upřímný a hraný (křečovitý) na základě aktivace určitých mimických svalů, nicméně problematika je dosti složitá, protože škála úsměvů u každého člověka je nesmírně pestrá. (Wikipedie).

Dnes se lidé málo usmívají, pokud vůbec. Asi mají mnoho starostí, jinak si to nedokážu zdůvodnit.
Ano já mám také starosti, jako každý, ale to neznamená, že se na své spolubčany nemohu usmát. A dát jim najevo, že jim nejsem nepřátelsky nakloněn a některé z nich mám dokonce více, či méně rád. A navíc, je to ten nejlepší úplatek nebo vstupenka do srdce člověka. Nic mne nestojí, nepřijdu o tak drahocený čas, ALE musí být upřímný. Usměju se na prodavačku, policistu, který mne kontroluje, na paní na úřadě, kam jsem byl vyzván se dostavit v “neodkladné” záležitosti. Ale, i přes to, že ta “neodkladná” záležitost byla, no ehm …, tak i přes to všechno se na ni usměju. A najednou se problém “neodkladnosti” vytratí kamsi do neznáma a zůstane jen ta záležitost. A k mé a hlavně k její spokojenosti je vyřešena rychle a bez zádrhelů.
Jen jednou jedinkrát, jsem si připadal jako kriminálník nebo úchyl, či terorista (dnes tak módní slovo, že jsem si ho nemohl odpustit). Bylo to v samoobsluze (honosně zvané – market), kde jsme byli nakupovat s manželkou. Za pokladnou seděla paní, s evidentně typickou náladou a typickým výrazem ve tváři pro tuto profesi. Oba, já i moje manželka jsme se na ní usmáli. Její reakce nás dost překvapila. Nejdřív si nás nevěřícně prohlédla od paty, až k hlavě, my udělali totéž, jelikož jsme si mysleli, že je na nás něco divného. Ale vše bylo v normálu společenské konvence. Pak se na její tváři objevil výraz naprostého zděšení a dodnes si myslíme ( a to bez přehánění), že přemýšlela o tom, zda má zvolat policii nebo radši rovnou zásahovou jednotku. Nakonec vše dobře dopadlo, nebyli jsme zatčeni, zaplatili jsme za nákup. Jen při odchodu nás bedlivě sledovala, až do doby, než jsme nastoupili do auta a odjeli.

Facebook
WhatsApp
Email
Vytisknout

PŘIHLÁŠENÍ

© Copyright 2020   |   All Rights Reserved   |   Vytvoril: BAMBIK